Strnad Pavel

Praha mizerná - Ostrovy
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes.

Praha mizerná - Slečna Braník
Cyklus dokumentů Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Film otvírá otevření kroniky s písmomalířskými nápisy "Zdenka Landová - Můj domov" a "Braník - moje ves". Záhy, doprovázeni hlasem slečny Landové, vstupujeme z rušné hlavní branické ulice na vznosné schodiště tiše vedoucí kolem přerostlých keřů k vile, před kterou sedí starší noblesní dáma slečna Landová a zrovna z kroniky čte: "...co se z těchto dob všechno zachovalo." Poté nás slečna Landová coby ztělesnění Braníku provádí starým pivovarem, v němž "jako zázrakem se zachovala kaple a původní barokní trámoví". Prostřednictvím vzpomínky na převozníka pana Marata, příbuzného francouzského revolucionáře, se ocitáme na parníku plujícím po Vltavě, na kterém slečna Landová zpívá písně z dob, které vzala branická voda. Míjíme přitom skálu plnou trilobitů, tedy svědků počátku světa, a také místo, odkud slečna Landová věští slávu Prahy v roli Libuše, která nedaleko odsud údajně také předpovídala. Dále se nám slečna Braník představuje jako nositelka slavných českých tradic, když u pomníku Jana Husa hovoří o tom, jak zachránila růže původně rostlé na "Komenského paloučku", tedy na místě, kde se Komenský loučil s vlastí. Při vzpomínce na madam Duncan se slečna Landová zase promění v tanečnici, aby poté opět zazpívala, když připomíná dobu meziválečnou, pěvecké "přesuliční" rozhovory mezi sousedkou paní Hlavovou a nedaleko bydlícím zahradníkem. Dále vstupujeme do boudy, v níž se za druhé světové války ukrýval parašutista Valčík, ocitáme se ve skále, která údajně pohlcuje lidi, abychom nakonec spatřili Braník v panoramatickém pohledu, při němž slečna Landová jásá nad skutečností, kterou po celoživotní oční vadě nazřela teprve před třemi lety: "Já jsem byla naprosto překonaná skutečností". Dovolte malý dodatek v tom smyslu, že já jsem naprosto překonaný skutečností slečny Braník, která ví, kde žije.

Praha mizerná - Vítejte v Edenu
Cyklus dokumentů Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Zatímco některé čtvrti si uchovaly poetická zákoutí nejrůznějších míst, ve Vršovicích se "ošuntělá krása" dnešních dnů téměř nedožila.

Marcela
O neobyčejném životě obyčejné ženy. Cyklus časosběrných dokumentů Manželské etudy přinesl jako pátý příběh i osudy Marcely. Její příběh začal v roce 1980 na jedné z pražských radnic. Ještě černobílý film sleduje události po dobu šesti let. V roce 1999 vstupujeme znovu do jejího života, ale natáčení musí být přerušeno poté, co její dceru Ivanu srazil vlak. Za čtyři měsíce se znovu točí. Diváci se vzbouřili proti nešťastnému osudu a zoufalé matce pomáhali. Film zachycuje, co nového se za poslední rok stalo.

Praha mizerná - Smíchov
Cyklus dokumentů Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Centrem Smíchova nebylo nikdy náměstí, ale vždy křižovatka U Anděla.

Praha mizerná - Bílá hora a Ruzyně
Cyklus dokumentů Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Bílá Hora společně s Ruzyní jsou pražské čtvrti, které dodnes nezapřou svůj venkovský původ. Na každém kroku se tu můžeme setkat se známkami ještě ne zcela ukončeného procesu pohlcování bývalých vesnic velkoměstským živlem. Původní zemědělská půda je z velké části pokryta vilovou zástavbou, kdysi malebná a dodnes historicky cenná stavení se krčí mezi proudy aut proplétajících se kolem zašlé a šedivé budovy někdejšího cukrovaru - dnešní věznice. Pamětníci dob, kdy Bílá Hora byla prázdným návrším a Ruzyně poměrně velkou a bohatou obcí, už nežijí. Přesto v místních lidech zůstává povědomí o jménech majitelů největších statků, přesto místní škola uchovává několik exemplářů původního ruzyňského kroje. Přes postupující urbanizaci někde pod povrchem přežívá tradice, historické souvislosti na sebe přirozeným způsobem upozorňují. Historie je to, co oběma těmto lokalitám dodává nemalou dávku "génia loci" a činí z nich jedny z nejpozoruhodnějších pražských periferií. Právě tady nechal v polovině 16. století arcivévoda Ferdinand Tyrolský založit rozsáhlou oboru a na základě filozofických a magických principů vystavět letohrádek Hvězda. Právě tady se 8. listopadu 1620 zrodil jeden z našich největších národních mýtů. Jsou to místa, která symbolicky odráží rozporuplnou podstatu naší minulosti, místa, kde barokní kostel postavený katolíky z vděčnosti za vítěznou bitvu stojí na dohled od mohyly zřízené v roce 1920 zdejší sokolskou župou.

Panenka proti zbytku světa
Hraný portrét fotbalového myslitele a básníka. Snímek s podtitulem Hraný portrét, nechce být vnímán jako dokument, ani jako TV medailon - ten je koneckonců do filmu vložený, opět s výrazně herními prvky. Zároveň se ale nepohybuje v rovině čiré fikce. Podtitul odkazuje na všechny atributy stylizace, jež se filmem provlékají, jako by chtěl obnažit herní model, který do filmu vnáší portrétovaná postava, proslulý fotbalista 70. a 80. let Antonín Panenka.

Praha mizerná - Panelák je kamarád
Poeticko-filosofická esej ze života na panelovém sídlišti. Dokument o lidech, kteří se snaží hledat svou identitu a svobodu v prostoru betonových sídlišť. O svobodě, možnosti identifikace a proměně v rámci panelového sídliště. Praha mizerná: Panelák je kamarád - Jihozápadní město"Nejsem uniformovaný jedinec, ale pro Boží oko jeden nezaměnitelný člověk, který k nebi vzhlíží sice stejným typovým oknem jako ti ostatní, ale jeho typová nábytková stěna je zaplněna osobitým výběrem knih, které už se nemusí schovávat. Můj život je bohatý prožitky a nikoliv nahromaděným zbožím, pečlivě vybíraným pro obdiv sousedů". I takto paní architekta Vorlová komentuje svoje diapozitivy paneláků, které v potemnělém nočním sídlišti promítá na stěnu panelového domu a zosobňuje tak východisko filmu, že panelák může být i kamarád, jestliže se k němu kamarádsky chováme. Například tak jako starosta Prahy 13, který se svojí skautskou skupinou obývá panelákovou srubovou klubovnu a který také inicioval vznik praporu, znaku i hesla panelové městské části: "Praha 13 - brána do Evropy". Důkazem toho, jak může být prostředí panelového sídliště inspirující je tvorba malíře Michaela Rittsteina, který obývá ateliér na vrcholu panelového domu. Zde se vyznává z iniciačních impulsů hlasů, zvuků a vůní, které k němu z panelových útrob doléhají a které, jak je i z jeho obrazů patrné, vnímá jako projevy panelového organismu. Jedním z orgánů panelového těla je garsonka zahradníka a proroka pana Pergla, který v ní pěstuje rostliny a také pečlivě roztříděné předměty nasbírané z kontejnerů jako například kufry: "Ty se budou hodit, až přijde povodeň a my budeme utíkat." Na útěku jakoby se ve svém životě ocitla paní popocházející v panelovém podchodu se skříní v panelákovém tvaru kvádru: "Panelák to je hrůza, Praha prostě končí krematoriem ve Strašnicích, tady Rudolfinum nepostavíte." Ani další setkání ve filmu Panelák je kamarád nejsou idylická a panelová sídliště glorifikující, ale není přece jen něco pravdy na písni z filmu, v níž Jan Vodňanský sedící na záchodovém prkně mimo jiné zpívá: "Bytová jádra, to je paráda, bytová jádra, já mám je rád. Bytová jádra, ty je máš ráda a panelák je kamarád."

Praha mizerná - Ostatní pocity (Holešovice)
Pohled na jednu z mála pražských čtvrtí, která má přístav. Holešovice jsou čtvrť, kam nezabloudí turista z honosného centra, nemají vznešenost Dejvic ani poťouchlost Žižkova, a přeci je zde spousta prostorů a míst, které si zaslouží zachytit.

Praha mizerná - Střípky z jedné republiky
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Hudebně výtvarná, časoprostorová koláž nám vedle nevšední návštěvy Žižkovských dominant například umožní uvědomit si prostřednictvím té nejpoetičtější formy fakt, že celé této čtvrti hrozila v nedávné době totální asanace a přerod v moderní panelové údolí.

Domov
Film zkoumá fyzické i duševní následky emigrace. V roce 1969 uprchla osmnáctiletá těhotná dívka spolu s ženatým milencem z okupovaného Československa. V Norsku se jim narodila dcera a etablovali se na tamní divadelní scéně. Pak se však matka rozhodla poslat svou patnáctiletou dceru pryč a od té doby spolu nežily. Matka v současnosti žije v Los Angeles, otec se usadil v Praze. Kontakt mezi členy rodiny nahrazují pouze sporadické telefonáty. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.

Jak se vaří dějiny
Dokumentární film o armádních kuchařích. Ukazuje vliv stravování tisíců vojáků na vítězství a porážku. O poli zvaném kuchyně, kde se příprava jídla stává bojovou strategií. Boj za velké ideály stojící na silných nohách kuchyňského stolu. Film je postaven na jedenácti receptech kuchařů od druhé světové války až po válku v Čečně, od Francie přes Balkán až po Rusko.

Občan Havel
Film Občan Havel s podtitulem Scény z prezidentské kuchyně nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Film jej zachycuje v nejrůznějších situacích – při politických jednáních i ve chvílích, v jakých ho média běžně neprezentují, například když se dokáže rozčílit a nadávat na špatně ušité košile. Stejně jako v jeho životě hrají i ve snímku důležitou roli obě jeho manželky, Olga a Dagmar, objeví se zde jeho přátelé a spolupracovníci, světoví i čeští politici, ale například i členové skupiny Rolling Stones. Režisér Pavel Koutecký sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmového projektu se Koutecký bohužel nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek. Festival Jeden svět uvádí ve světové premiéře rozšířenou režisérskou verzi filmu. Diváci v ní uvidí řadu scén, které se do dvouhodinového filmu putujícího po českých kinech nevešly.

René
Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy. Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálu, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň. V průběhu let strávených za mřížemi, zejména za krádeže, se nechal potetovat na celém těle, utekl z vězení a zase byl chycen, vydal dva romány, vykradl byt režisérky Třeštíkové, prožil dva milostné příběhy, onemocněl roztroušenou sklerózou a psychologové u něj zjistili nadprůměrnou inteligenci. Svůj názor na svět demonstruje René anglicky nepřesně napsaným tetováním „Fuck of people“, které „zdobí“ jeho krk.

Praha mizerná - Genius loci jezdí na kole
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Nusle - Údolí nářků byl kdysi starý název pro tuto čtvrť...

Praha mizerná - Místo narození... Libeň
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Na Libeňském ostrově najdete bazary, obchody s použitým zbožím, to všechno jako by se obtisklo i do obyvatel této čtvrti. Dokument je pojatý jako esej nasměřování života do místa, které není atraktivní svou polohou, sociálním rozvrstvením ani pracovními příležitostmi. Průvodcem filmu je katolický kněz Robert Pjetrzak, který byl povolán z Polska do Prahy, konkrétně do Libně, aby se staral o duchovní život v této části. Snaží se vysvětlit, co pro něho znamená žít tady, ale také co z jeho duchovního pohledu znamená narodit se zde, v tomto prostředí, jak toto prostředí ovlivňuje lidi, s kterými má potom možnost se potkávat, protože Libeň si stále zachovává něco z vesnické nálady. Synonymem pro Libeň je opotřebovanost: na Libeňském ostrově najdete bazary, obchody s použitým zbožím, to všechno jakoby se obtisklo i do obyvatel této čtvrti. Nadčasovým fenoménem Libně je také nesmrtelná Vlachovka a věčný Josef Zíma, který tady každou neděli vítá Libeňáky i návštěvníky Prahy lačné piva, polky a valčíku. S vyprávěním faráře jsou konfrontovány nálady z typických míst Libně, které jsou řazeny postupně jako situace z lidského života. Narození na Bulovce, křest v kostele a tak dále až po Vlachovku a Libeňský hřbitov, kde se film uzavírá.

Praha mizerná - Hrdinové naší doby
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Letenská pláň je stále jako dříve svědkem davových shromáždění, gigantických koncertů, fotbalových zápasů i cirkusových představení. Zatímco většina míst je zajímavá tím, že na nich něco JE, Letná je ve své podstatě zajímavá tím, že na ní nic NENÍ. Prázdný prostor na výhodné lokaci blízko centra města je přirozeným místem, kde se lidé shromažďují a důvodem není jen zábava a odreagování, ale také společenská nespokojenost nebo protest nebo zlovůle. Letná se proto stala jakýmsi mimoděčným svědkem střídajících se potřeb a nutností našeho národa, je to prostor, na kterém se dav setkává se svými hrdiny (či anitihrdiny). Zároveň však nelze zapomínat na to, že Letná je pro další množství lidí domovem - místem, kde se s nikým shromažďovat nechtějí, kde chtějí normálně žít. Tyto dva fakty se čas od času dostávají do určitého praktického, ale i šířeji platného rozporu individua a masy a jejich často odlišných potřeb. Masy potřebují vést, potřebují hrdiny a vůdce. Individua potřebují vlastní prostor a svobodu. První rovinu dokumentu tvoří archivní záběry, které jako jednotlivé body proměn Letné ukazují velké, masové události od počátku tohoto století: všesokolský slet, stavba a bourání Stalinova památníku, komunistické vojenské a prvomájové přehlídky, demonstrace v roce 1989, návštěva papeže, koncert Michaela Jacksona, komunistický první máj roku 1998 a jako poslední instalace a odlet velkého megaboardu Václava Klause. Druhou rovinu tvoří vzpomínky a připomínky bývalého disidenta, dnes nakladatele, který na Letné prožil téměř celý život a byl místním organizátorem disidentského hnutí. Jeho vyprávění tvoří kontrapunkt k dobovým ukázkám a zároveň je jakýmsi postesknutím individualisty bydlícího ve čtvrti velkých oslav. V jeho výhradách se mísí jak problémy čistě osobní (hlučné tanky a Michael Jackson ho nenechají spát), tak samozřejmě i principiální. Třetí rovina je osobní vyprávění Markéty Třešňákové, mladé maminky, která na Letné prožila dětství. Ta s námi prochází celý park, kde vidíme současnou atmosféru Letné, ukazuje nám cirkus, který má ráda, fotbalový stadión, který jí vadí, a také obrovský metronom, který nechápe. Čtvrtá rovina je kulturně-filozofické zamyšlení nad otázkou masy a individua, do které se pouští pan PhDr. Hugo Schreiber, zatímco dvacet minut čeká v dopravní zácpě před letenským tunelem. Z propojení všech těchto rovin je složena koláž, která na proměnách a zajímavostech Letné ukazuje, že ač čtvrť sama se může změnit a prožít velmi bouřlivý osud, většina lidí jako takových se příliš nemění, stále potřebují své hrdiny, stále se potřebují shromažďovat a stále hledají někoho, kdo je povede...

Praha mizerná - Nebe nad Karlínem
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Dokument o historii, architektuře, kultuře a především o obyčejných lidech této pražské čtvrti.

Praha mizerná - Starý Dejvice
Cyklus dokumentárních filmů vznikl na základě námětu režiséra Štěpána Kačírka, kterého zaujaly eseje historika Josefa Kroutvora, vycházející v časopisu Revolver Revue. Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Doby, kdy na Houtyši bylo beznadějně obsazeno a rozhovory lidí zanikaly ve vypalovačkách tehdy neznámého Ivana Hlase, jsou už bohužel pryč.

Klamovka
Dokumentární film s animovanými částmi o legendární košířské hospodě s hudbou spřízněných skupin Echt!, Národní třída and Psí vojáci.

Soukromý vesmír
Honza se narodil v roce 1974 do neradostné doby reálného socialismu v Československu. Jeho rodiče Jana a Petr v té době neměli vlastní byt a bydleli v jednom pokoji u Janiny rozvedené maminky a ovdovělé babičky. Po několika letech se rodina odstěhovala z Prahy do Liberce, kde si Petr našel práci s bydlením pro rodinu. Když se Honza narodil, začal si jeho otec psát rodinnou kroniku a pokračoval v tom následujících 37 let. Soukromý vesmír ukazuje nejen život jedné obyčejné české rodiny, ale také proměny české společnosti v posledních čtyřech dekádách. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme?

Hledá se prezident
V roce 2013 zažijeme unikátní moment v naší novodobé historii: Češi si poprvé v přímé volbě zvolí sami svého prezidenta. V čele země očekávají otce národa - moudrého muže (snad někdy i ženu), který je nejčistší ze všech, a proto může nabídnout rozhřešení. Budou schopni si takového prezidenta vybrat sami lépe, než by to udělali politici?