Tasovská Klára

Děti padesátých let
DĚTI 50. LET jsou lidé, kteří vyrostli v padesátých letech v Československu a kterým totalitní režim alespoň částečně vzal jejich dětství či mládí. Tyto „děti“ zažily přerod společnosti a nesou v sobě svá osobní svědectví o minulosti, byly označovány za „děti nepřátel státu“, „děti kriminálníku“… Potomky politických vězňů odsoudil tehdejší totalitní systém nejen k životu bez jednoho z rodičů či k životu u příbuzných nebo dokonce v dětských domovech (právě v období života, kdy dítě potřebuje stabilní a jisté rodinné zázemí), ale tehdejší společnost je odsoudila též k živorení na jejím okraji bez možnosti vyššího vzdělání a k životu „viníka bez viny“. To jsou osudy spojující sérii čtrnácti 26ti minutových dokumentů „Děti 50. let“. Snímky nejsou pouze svědectvím o životech politických vězňů či jejich rodin očima jejich dětí, ale jsou snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále logicky promítá i po mnoha letech jejich minulost.

Vračka
Vietnamský fotbalový tým Shaolin soccer usiluje o postup ve Strahovské lize. Úspěšně prochází soutěží až do finále. Snaha vietnamského družstva o asimilaci prostřednictvím v Čechách i Vietnamu oblíbeného fotbalu, který je však zároveň kompetitivním projevem, při kterém dochází k častým konfliktům. Střet s českými protihráči jim překazí sen o konečném vítězství i přátelství. Řešením tohoto konfliktu se paradoxně stala rekonstrukce nenatočeného finálového zápasu.

Půlnoc
Esej o zdrojích světla, významu tmy a světelném znečištění má několik vzájemně propletených rovin. V jedné z nich autorka popisuje své zážitky během experimentu, při němž je zavřena v totální temnotě. Další vrstva filmu přibližuje činnost takzvaných „darkerů", kteří přerušují dodávky proudu a baví se zaznamenáváním spektakulárních důsledků svých „ekoataků". Polemická koláž upozorňuje také na hrozivou závislost lidstva na elektřině a na plýtvání při jejím užívání. K nejzajímavějším pasážím nápadité mozaiky o krizi současné civilizace patří úvaha Václava Bartušky o mezích pokroku.

24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.

Gottland
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.

Pevnost
Podněsterská moldavská republika. Představte si prostor, v němž se zastavily dějiny. Čas zpomalil téměř k nehybosti, život byl zakonzervován v podobě, v jaké se nacházel před rozpadem Sovětského svazu. Se strachem, který vyvolávají časté manévry tajné policie a všudypřítomný policejní dohled, se lidé sice sžili, ale bát se nepřestali. Sovětské myšlení, otupené primitivní ale zjevně účinnou propagandou autoritativního mocenského aparátu prezidenta Igora Smirnova, dělá z většiny obyvatel Podněsterské moldavské republiky dělníky lhostejnosti. Již dvacet let stojí Smirnov v čele oficiálně neexistující republiky, kterou stihl vytvořit ještě před rozpadem SSSR. Na hranici dnešní Evropské unie sleduje Pevnost několik postav uvízlých v geopolitické škvíře mezi Evropou a Ruskem, mezi současností a minulostí, mezi mafií a slušnými lidmi, mezi dekadencí a nadějí na změnu. V kulisách podněsterských prezidentských voleb snímek analyzuje pravidla organizace ne-státu a obyčejného života v něm.

V.I.P.
Cílevědomost, velká míra sebevědomí a fascinace úspěšným životem na vysoké úrovni. Luxusní značka kabelky jako vstupenka do lepší společnosti. Záleží na tom, jak vypadáš, jakým parfémem se navoníš, jakou značku bot si dnes večer obuješ. Musíš se snažit vymezit tím spíš, protože patříš mezi “žlutý” a když Tě někdo potká, hned Tě zařadí mezi stánkaře, zelináře nebo večerkáře, kteří neumí říct česky ani “dobrý den”, aniž by to znělo směšně. Utéct předsudkům spojeným s vietnamskou komunitou v Čechách je to nejdůležitější.

Český žurnál
5ti dílná série společensky kritických, v pravém slova smyslu “veřejnoprávních” dokumentárních filmů, natočených během jednoho roku. Každý z filmů se zabývá silným sociálním tématem a jeho širšími souvislostmi, politickými i ontologickými. Ke každému tématu je přistupováno bez dobových předsudků, dopředu utvořeného názoru a bez sentimentu. Cílem není dojímat, ani děsit, ale v dobrém slova smyslu provokovat diváka k úvaze nad možností změny stereotypního přístupu ke skutečnosti. Výběr témat je inspirován aktuálními událostmi, které v daném období okupují první stránky novin a úvodníky televizního zpravodajství (rasismus, korupce, organizovaný zločin, aktivity angažovaných občanů, fungování veřejných institucí, lobbing, ale i např. královská návštěva, či významná událost politická, sportovní, nebo kulturní).

Narozena 14.3.1980 v Třebíči. Absolvovala Ateliér nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze a v současné době studuje režii dokumentárního filmu na FAMU v Praze. Spolupracuje na internetových projektech artycok.tv, edata-base.net, k-r-o-n-i-k-a.net. Filmografie: Baníček (2006), Vračka (2007), Strom (2007), Rekonstrukce (2007), HaCan (2008), Memory recall (2008)