Vachek Karel

Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992)
Po stopách třínohého psa a dvounohého režiséra na cestě českým dneškem a československou minulostí: Čtyřletý Edvard Beneš zachraňuje život rodičům, šedesátiletý Václav Klaus hraje i nehraje tenis, socha tluče hlavou do zdi. Lidé bojují v kečupu a pohřbívají své psy. Spadený dům, dům z marihuany i miliardová vila podnikatele. Lední medvědi, sokoli, lišky. Písně Milana Záviše Smrčky. Svět podle Karla Vachka. Film-přednáška. Martin Heideger zavádí pojem "autentická existence". Film se v různých často bizardních situacích snaží hledat hranice mezi autentickými a neautentickými existencemi.

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství
Příběh skutečný a neúplný, který žili a sehráli filosofové a hlavy států a církví, umělci a stranické sekretariáty, vědci a ministři federální i republikových vlád, důchodci a vězni, odboráři a úředníci, disidenti i ta šedá zóna, kazatelé a ozbrojenci, radikálové praví i leví, bývalí i současní, občané a jejich poslanci v souvislostech osvobozené volební komedie - Československo 1990. Karel Vachek je se svým filmovým štábem opět po dvaadvaceti letech v centu politického dění. I tentokrát se vyhýbá oficialitám a starým i novým ideologiím, aby se o to více soustředil na charakteristický detail, projevy autenticity a úsměvné paradoxy vzrušené doby, z nichž skládá vtipnou a inspirativní filmovou koláž. S filozofickým nadhledem nejen dokumentuje soudobé politické a společenské ovzduší, ale naráží i na hlubší myšlenky a souvislosti českých i světových dějin, v nichž se už nejednou nejrůznější hnutí a revoluce pokoušely nastolit rovnost, volnost a bratrství. První část Vachkovy filmové tetralogie Malý kapitalista (Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství, 1992; Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu, 1996; Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie), 2000; Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma, 2002), která svérázným způsobem mapuje českou politiku, vědu, kulturu a vzdělanost 90. let a přelomu 20. a 21. století.

Spřízněni volbou
Březen 1968. Dokument mapuje 14 dní před volbou nového presidenta po odstoupení A. Novotného.

Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma
Byl hudební génius Václav Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Komu vadí možnost rychlé a účinné léčby nádorových onemocnění? Stane se z nás národ skladníků na evropské křižovatce? A je současná česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu?Režisér J.A. Pitínský zkouší v Národním divadle novou inscenaci slavné opery Bedřicha Smetany Dalibor. Pěvci zpívají za doprovodu klavíru a v civilu nacvičují své pohyby po jevišti. Vedle Pitínského, který jim stále udílí režijní pokyny, se mezi nimi proplétá i Karel Slach s filmovou kamerou a v živelných, bezprostředních obrazech zachycuje zrod celého představení. Své vlastní svérázné paralelní představení Dalibora mezitím inscenuje v prázdném hledišti také filmový režisér Karel Vachek, který sem přivádí své hosty z řad umělců, vědců, intelektuálů i politických aktivistů. Za emotivního působení Smetanovy hudby, které Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v prostorách Národního divadla - místa, které se stalo výrazem mnoha národních tužeb i sebeklamů - příběhy lidí, kteří našli pádný důvod postavit se proti oficiální moci a zákonům v nejrůznějších oblastech života. Ať se jedná o bratry Mašíny, agenta BIS Vladimíra Hučína, anarchistu Jakuba Poláka nebo lékaře praktikující zatím nepovolenou metodu léčby rakoviny - devitalizaci. Ti všichni se symbolicky stávají (především v morálním smyslu) následovníky velkého rebela, rytíře Dalibora. Umělci byli vždy elita, která v Čechách určovala normy. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Selžou-li elity, musí přijít bratři Mašínové. Revoluce roku 1989 byla podle historika Jana Tesaře jen představení pro svět - až skončí představení, můžeme začít kolaborovat, nastane lhostejnost a neúčast. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen. Obě inscenační roviny - operní i dokumentaristická - spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z libreta opery jako by glosovaly dokumentární výpovědi osob. Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií. Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.

Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)
Jiří Krejčík se zamýšlí nad soumrakem civilizace, Ivan Jirous krade profesoru Žilkovi polévku, Petr Cibulka odhaluje komunistická spiknutí a Karel Vachek předvádí rekonstrukci bitvy u Sudoměře. Tomáš Vorel spí... Od listopadu 1989 uplynulo několik let. Československo se rozpadlo a v České republice je u moci pravicová vláda Václava Klause. Karel Vachek navazuje na snímek Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost bratrství a pokračuje ve své sérii rozsáhlých filmových dokumentů, v nichž svérázně mapuje českou společnost a její skutečné i domnělé elity. Tentokrát se stahuje "do opozice", opouští Prahu i oficiální politické dění a vydává se hledat alternativy - v politické, kulturní i existenciální rovině. Se dvěma autobusy, v nichž shromáždil umělce, vědce a zajímavé osobnosti, vyjíždí do Českého Krumlova a během tohoto „sestavování nové vlády" s nimi diskutuje především nad otázkami vlastní filosofie a tvůrčího životního postoje. Mnohovrstevný filmový esej se překvapivě hlubokým způsobem dotýká nejen kulturních a politických souvislostí, ale i samotné podstaty audiovizuálního média. Je často považován za nejvýznamnější filmové dílo Karla Vachka.

Bohemia Docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie)
Egon Bondy prorokuje peklo globálního kapitalismu, v kostnici propuká hádka o novodobé policejní zvůli. Jim Čert se přiznává ke spolupráci s StB, Jaroslav Foglar nemůže najít otvírák na pivo, zatímco Ivan Diviš komentuje svůj vlastní pohřeb. Jiří Krejčík zuří před kamerou a Karel Vachek uprostřed bitvy pokleká před vynálezci Semtexu a radiolokátoru Tamara. Česká republika na konci 90. let... Krajina se zdá být na povrchu tichá, avšak v hloubi se děje cosi velmi důležitého. Českou vědu, myšlení a intelektuální život netvoří jen to, co ční z jejich mediálního obrazu. Karel Vachek, veden vlastní intuicí a osobitou tvůrčí filozofií, proniká do hlubin tohoto tajemného živoucího systému, který prostřednictvím svého filmu přirovnává k síti vláken, vytvářených v lesní půdě houbami. Možná díky nim spolu mohou rostliny jakýmsi záhadným způsobem komunikovat a celý les tak žije jako jeden přirozený celek! Vachek sleduje oběh těchto životadárných myšlenek v českém intelektuálním a kulturním „lese" v naději, že se z nich opět zrodí něco nového a velkého, tak jako už tolikrát v minulosti... Třetí část Vachkovy tetralogie filmových esejů, která tentokrát v originálním pojetí zkoumá stav a podoby české vzdělanosti na přelomu tisíciletí.

Moravská Hellas
Nevšední pohled na folklór a vše kolem něj od Karla Vachka.

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid
Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě. Chápaná i nepochopitelná realita, vztahy mýtů a historie v souvislosti s vícerozměrnými prostory kvantové fyziky a společensko-politickým uspořádáním světa. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří otevírají lidem zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany. Tmář se natáčel kromě České republiky také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku a Rakousku. Vystupují v něm mimo jiné světoznámí záhadologové Erich von Däniken a Raymond Moody.

Karel Vachek scénárista a režisér Narodil se v roce 1940. Studoval režii na pražské FAMU u Elmara Klose. V 1963 natočil absolventský film o strážnických folklórních slavnostech Moravská Hellas, který svou nezvyklou formou, myšlenkovou útočností a humorem vzbudil rozruch, obdiv, ale i nevoli v kulturních i politických kruzích. Veřejně byl uveden až po několika letech. V roce 1968 jako režisér Krátkého filmu Praha natočil film Spřízněni volbou - legendární portrét protagonistů „Pražského jara“ 1968 během událostí kolem volby prezidenta ČSSR. Po nástupu normalizace musel odejít z Krátkého filmu. Pracoval v dělnických profesích a v roce 1979 s rodinou emigroval přes Francii do USA. Kvůli zdravotnímu stavu své ženy Dagmar se nakonec vrátil. V osmdesátých letech pracoval jako řidič. Po roce 1989 se vrátil do Krátkého filmu Praha, postupně realizoval rozsáhlou filmovou tetralogii Malý kapitalista, jež svérázným způsobem mapovala českou společnost 90. let a přelomu století. V roce 2004 vydal knihu Teorie hmoty, která je důležitým ideových východiskem jeho nejnovějšího filmu Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 – 1992) (2006). V roce 2008 Karel Vachek začne natáčet nový film Tmář a jeho rod, jehož premiéra je plánována na rok 2009. Od roku 1994 je pedagogem Katedry dokumentární tvorby FAMU a od roku 2002 je jejím vedoucím. Svými filmy i tvůrčími postoji ovlivnil celou řadu tehdy nastupujících tvůrců (např. Jan Gogola ml., Vít Janeček, Filip Remunda, Vít Klusák, Martin Mareček, Erika Hníková, Theodora Remundová). V roce 2008 vyjde v Nakladatelství AMU monografii Karel Vachek, etc. od Martina Švomy. FILMOGRAFIE Malíř Kamil Lhoták (1959) Moravská Hellas (1963) Stoletá voda (1966) Spřízněni volbou (1968) Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992) Co dělat?Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb jak jsem sestavoval novou vládu (1996) Bohemia Docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000) Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002) Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 – 1992) (2006) Tmář a jeho rod (natáčí se, předpokládaná premiéra 2009) Více informací na www.karelvachek.cz