- Povolání
Režisér - Země
Estonsko
Viimne Kullar
Travelling Light
"Dorazím vůbec na místo? Jak se tam dostat - odjezd 9:00, příjezd 11:48. Je to místo, kam jsem v 11:48 dorazila, opravdu mou destinací? Nebo jsem chtěla přijet někam jinam? Byla jsem vůbec pryč, daleko a volná?" Eva Koff
Nevinní
Byli ukradeni z rodných vesnic a přinuceni stát se vojáky: 30 000 dětí v severní Ugandě bylo během posledních 20-ti let uneseno povstaleckou armádou, aby z nich udělali vojáky. Jsou to bojovníci, nosiči, otroci ve válce, které by nikdy neporozuměli. Ale jejich touha vrátit se domů byla silnější než strach z útěku. Sní o míru a stále si pamatují válku.
Estonské příběhy. Bez cílové pásky
Cílová čára je v podstatě jen provizorní značkou bez jakéhokoli hlubšího významu. To samé můžeme říct i o životě. Fakt, že i on má svůj cíl, nemusí ještě nutně znamenat, že má naše existence nějaký smysl. Cílová čára je jednoduše dočasný cíl, který si stanovíme – jakási metafora rychle ubíhajícího života. Otec Peeter, matka Pille a dcera Heleen Vennikas jedou do Finska, aby se tam zúčastnili každoročního 24-hodinového maratónu a zdolali tak během jediného dne stovky kilometrů v tomto náročném vytrvalostním běhu na stadionu v Espoo.
Breath
Dýchání a duše jsou propojeny tak moc, že když dva lidé dýchají ve stejném rytmu, mohou se jich duše potkat. K takovému setkání je však zapotřebí i jakýsi most důvěry, který tyto dvě duše pomůže propojit. Jestliže je důvěra přerušena, zruší se i kontakt duší - nejdříve pro tyto dvě osoby a poté pro celé lidstvo. Francesko je jediná kominice v celém Estonsku. Jako kominice pomáhá lidem, aby byli v bezpečí a aby jejich domy "dýchaly". Francesko je zvláštní žena, která se ubírá svou vlastní cestou a řeší věci po svém. Film se soustředí na Francesko, ale také se zmiňuje o několika dalších postavách, jejichž duše by jinak v každodenním běhu života zůstaly nepovšimnuty.
"Dorazím vůbec na místo? Jak se tam dostat - odjezd 9:00, příjezd 11:48. Je to místo, kam jsem v 11:48 dorazila, opravdu mou destinací? Nebo jsem chtěla přijet někam jinam? Byla jsem vůbec pryč, daleko a volná?" Eva Koff
Nevinní
Byli ukradeni z rodných vesnic a přinuceni stát se vojáky: 30 000 dětí v severní Ugandě bylo během posledních 20-ti let uneseno povstaleckou armádou, aby z nich udělali vojáky. Jsou to bojovníci, nosiči, otroci ve válce, které by nikdy neporozuměli. Ale jejich touha vrátit se domů byla silnější než strach z útěku. Sní o míru a stále si pamatují válku.
Estonské příběhy. Bez cílové pásky
Cílová čára je v podstatě jen provizorní značkou bez jakéhokoli hlubšího významu. To samé můžeme říct i o životě. Fakt, že i on má svůj cíl, nemusí ještě nutně znamenat, že má naše existence nějaký smysl. Cílová čára je jednoduše dočasný cíl, který si stanovíme – jakási metafora rychle ubíhajícího života. Otec Peeter, matka Pille a dcera Heleen Vennikas jedou do Finska, aby se tam zúčastnili každoročního 24-hodinového maratónu a zdolali tak během jediného dne stovky kilometrů v tomto náročném vytrvalostním běhu na stadionu v Espoo.
Breath
Dýchání a duše jsou propojeny tak moc, že když dva lidé dýchají ve stejném rytmu, mohou se jich duše potkat. K takovému setkání je však zapotřebí i jakýsi most důvěry, který tyto dvě duše pomůže propojit. Jestliže je důvěra přerušena, zruší se i kontakt duší - nejdříve pro tyto dvě osoby a poté pro celé lidstvo. Francesko je jediná kominice v celém Estonsku. Jako kominice pomáhá lidem, aby byli v bezpečí a aby jejich domy "dýchaly". Francesko je zvláštní žena, která se ubírá svou vlastní cestou a řeší věci po svém. Film se soustředí na Francesko, ale také se zmiňuje o několika dalších postavách, jejichž duše by jinak v každodenním běhu života zůstaly nepovšimnuty.
Director Kullar Viimne (1980)graduated from Baltic Film and Media School and studied also in FAMU film school in Prague. His documentaries have won several awards from different international film festivals. He is a director, scriptwriter, editor and cinematographer.