- Povolání
Producent - Země
Litva
Vildžiunaite Dagne
Igrushki
Dokumentární portrét běloruského městečka Žlobin, kterému se někdy říká "město pohádek". Místní obyvatelé před lety začali vyrábět kopie plyšových hraček, kterých je teď plné město - hračky se prodávají na ulicích, trzích i na vlakovém nádraží. Nikdo o ně už však nemá zájem, udivit mohou snad jen cizince, kteří sem zavítají - plyšáci dnes patří k obyvatelům Žlobinu už jen z jisté setrvačnosti. Co se zpočátku jevilo jako dobrý nápad, je dnes naprosto ztrátový byznys. Film vypráví příběhy pěti obyvatel Žlobinu - vyrábějí a prodávají hračky, klábosí, pijí alkohol, zpívají, hádají se, vyrábějí hračky a tak pořád dokola. Nic zásadního se v městečku neděje, všechno se zdá absurdní a nehybné a nikdo z těchto podmínek nemůže a snad ani nechce uniknout. Tak to prostě je, tak se žije ve Žlobinu a takové je Bělorusko.
Father
Vidas Zenonas Antonovas si vysloužil zápis v knize nejzajímavějších zločinců Sovětského svazu. Ze státních institucí ukradl kolem milionu rublů. S několika komplici unesl letadlo s pasažéry. Když se dostal na svobodu v nezávislé Litvě, založil gang a začal si vydělávat vydíráním. Získal přezdívku Otec mafie. Strávil 20 let života v 15 různých vězeních, kde si odpykával doživotí. Nyní je mu 71 a má velkou rodinu - 10 dětí, 2 vnoučata a novorozeného syna. Slibuje, že než mu bude 93, stane se nejstarším otcem na světě, bude mít 19 dětí a překoná tak rekord svého dědečka, který jich měl 18. Dokument o hodnotách bývalého vězně, o síle touhy po životě, o muži, který se postavil času i osudu, a také o lásce v rodině, která se vymyká tradičním představám.
How We Played the Revolution
Příběh filmu začíná v roce 1984, na úplném začátku perestrojky v Sovětském svazu, kdy se skupina architektů z města Kaunas v Litvě rozhodla založit kapelu na jedinou noc, jen jako Silvestrovský vtip. Tento vtip byl tak povedený, že se zprávy o této nové strhující rokové kapele ANTIS roznesly všude. Efektní make-up a rekvizity, stylizovaná show a texty písní vytvářely vše prostupující karikaturu sovětské propagandy a perfektně postihly absurditu sovětské reality. Brzy toto jejich intelektuální klaunství přerostlo v tzv. Rockové Pochody, mohutné akce, kterých se účastnily tisíce lidí a které přerostly ve velká setkání litevské nezávislosti, později označovaná jako Zpívající revoluce.
Dokumentární portrét běloruského městečka Žlobin, kterému se někdy říká "město pohádek". Místní obyvatelé před lety začali vyrábět kopie plyšových hraček, kterých je teď plné město - hračky se prodávají na ulicích, trzích i na vlakovém nádraží. Nikdo o ně už však nemá zájem, udivit mohou snad jen cizince, kteří sem zavítají - plyšáci dnes patří k obyvatelům Žlobinu už jen z jisté setrvačnosti. Co se zpočátku jevilo jako dobrý nápad, je dnes naprosto ztrátový byznys. Film vypráví příběhy pěti obyvatel Žlobinu - vyrábějí a prodávají hračky, klábosí, pijí alkohol, zpívají, hádají se, vyrábějí hračky a tak pořád dokola. Nic zásadního se v městečku neděje, všechno se zdá absurdní a nehybné a nikdo z těchto podmínek nemůže a snad ani nechce uniknout. Tak to prostě je, tak se žije ve Žlobinu a takové je Bělorusko.
Father
Vidas Zenonas Antonovas si vysloužil zápis v knize nejzajímavějších zločinců Sovětského svazu. Ze státních institucí ukradl kolem milionu rublů. S několika komplici unesl letadlo s pasažéry. Když se dostal na svobodu v nezávislé Litvě, založil gang a začal si vydělávat vydíráním. Získal přezdívku Otec mafie. Strávil 20 let života v 15 různých vězeních, kde si odpykával doživotí. Nyní je mu 71 a má velkou rodinu - 10 dětí, 2 vnoučata a novorozeného syna. Slibuje, že než mu bude 93, stane se nejstarším otcem na světě, bude mít 19 dětí a překoná tak rekord svého dědečka, který jich měl 18. Dokument o hodnotách bývalého vězně, o síle touhy po životě, o muži, který se postavil času i osudu, a také o lásce v rodině, která se vymyká tradičním představám.
How We Played the Revolution
Příběh filmu začíná v roce 1984, na úplném začátku perestrojky v Sovětském svazu, kdy se skupina architektů z města Kaunas v Litvě rozhodla založit kapelu na jedinou noc, jen jako Silvestrovský vtip. Tento vtip byl tak povedený, že se zprávy o této nové strhující rokové kapele ANTIS roznesly všude. Efektní make-up a rekvizity, stylizovaná show a texty písní vytvářely vše prostupující karikaturu sovětské propagandy a perfektně postihly absurditu sovětské reality. Brzy toto jejich intelektuální klaunství přerostlo v tzv. Rockové Pochody, mohutné akce, kterých se účastnily tisíce lidí a které přerostly ve velká setkání litevské nezávislosti, později označovaná jako Zpívající revoluce.
Labyrinth
Labyrinth je film o lidech, kteří praktikují tradiční litevskou medicínu a magii – bylinkářky, zaklínači, vykladači štěstí a kouzelníci, kteří disponují výjimečnými schopnostmi a silami postavenými na starověkých znalostech předávaných z generace na generaci. Tradiční lidová medicína a magie stále žije. Hledáme odpověď na otázku, co je to, co udržuje při životě toto staré vědění nyní, ve 21. století?
Labyrinth je film o lidech, kteří praktikují tradiční litevskou medicínu a magii – bylinkářky, zaklínači, vykladači štěstí a kouzelníci, kteří disponují výjimečnými schopnostmi a silami postavenými na starověkých znalostech předávaných z generace na generaci. Tradiční lidová medicína a magie stále žije. Hledáme odpověď na otázku, co je to, co udržuje při životě toto staré vědění nyní, ve 21. století?
Dagne získala titul BA v oborech psychologie a filmový management. Má více než desetiletou zkušenost s organizací různých kulturních a sociálních projektů a tři roky intenzivní práce ve filmovém průmyslu. Loni dokončila kurz EURODOC. V roce 2007 spolu s režisérem a producentem Mykolasem Vildziunasem založila produkční společnost Just a moment, která spolupracuje s novými i známými litevskými režiséry.
Filmografie v angličtině:
2009:
Baras / TV documentary / dir. Giedre Zickyte / ’50 / in co-prod. with LRT, Lithuania National TV Channel / Award for the best TV film of the year at Lithuanian National Film Awards “Silver Crane’ 09”;
2010:
Magpie II / Short documentary / dir. Mykolas Vildziunas / ’28;
I‘ve Got Clinical Depression and I Hoover the Grass / Short documentary / dir. Rokas Eltermanas / ’25 / in co-prod. with Lithuanian Academy of Music and Theatre;
2011:
A Story of a Deportee Exiled by Her Own Father / Short documentary / dir. Andrius Blazevicius / ’13, HDV / in co-production with Lithuanian Academy of Music and Theatre
Just a Moment
Bernardinu st. 10
LT-01124 Vilnius
Bernardinu st. 10
LT-01124 Vilnius