- Povolání
Producent - Země
USA
Woehrle Louise
Suvenýry
Tento lyrický, intimní a místy humorný snímek je filmovou oslavou života veterána trpícího posttraumatickou stresovou poruchou, jehož případ je 8 let po jeho sebevraždě přezkoumáván americkým Oddělením pro záležitosti válečných veteránů. Ivars ‘Andy’ Pelecis byl mužem, který chtěl jít dál. Přestože přežil Vietnam fyzicky, až do své smrti v roce 2002 žil bez toho, aniž by si byl vědom psychické poruchy způsobené válkou. Téměř 30 let se Andy snažil „přežít“ mírové období pomocí alkoholu, sdružení anonymních alkoholiků a více než 10 let strávil na uzavřeném oddělení nemocnice pro válečné veterány. Po jeho smrti byl jeho případ znovuotevřen sociálními pracovníky. Filmařka Mara Pelecis, která je Andyho dcerou, se pokouší odhalit skutečný příběh svého otce. Příběh, který jí zůstával utajen už od dětství. I poté, co ji bylo opakovaně znemožněno o celé věci hovořit s ostatními členy rodiny včetně otce samotného, se autorka stále snaží najít odpověď na otázku, proč byl její otec pravě takový, jaký byl, jak ve Vietnamu tak po něm. Často slýchávala, že ten tatínek, kterého znala, už neexistuje, dokonce dlouho předtím, než zemřel. Mara se proto obrací na ostatní válečné veterány aby se dozvěděla to, co se nikdy nedozvěděla doma. Navštěvuje místa, na nichž její otec čas od času nacházel klid. Takovými místy byly například místní vietnamská restaurace, shromáždění amerických indiánských kmenů nebo každoroční jízda motorkářů klubu Rolling Thunder k památníku ve Washingtonu při příležitosti Dnu válečných veteránů. Díky každému veteránovi, s kterým se seznámí, chápe autorka postupně víc a víc. Tato setkání jí pomáhají znovu prožít chvíle s jejím otcem, i když tentokrát už jen prostřednictvím vůně kávy nebo nedopalků z cigaret. I její rodina se postupně otevře a Andyho sestra Livija konečně promluví o detailech podpisu dokumentů o Andyho umístění do nemocnice pro veterány. Autorčina starší sestra Rita navštívila zabezpečené oddělení nemocnice, na kterém Andy pobýval a na které neměla Mara nikdy přístup, už jako malá. Jejich matka Vija začíná znovu bojovat s byrokracií ve jménu Andyho poté, co je slovo „Vietnam“ vypuštěno z nápisu na jeho hrobě z toho důvodu, že její manžel sloužil ve Vietnamu v letech 1962-1963, tedy ještě před oficiálním začátkem konfliktu. Vija se proto obrací na sociální pracovníky zabývající se válečnými veterány a ti jí nejen pomůžou vyřešit problém s náhrobkem, ale především znovuotevřou Andyho případ. Během jeho projednávání se Vija dokonce obrací na Maru, aby jí pomohla s dokumentací a sběrem důkazů. Při čtení otcových dopisů a deníků z Vietnamu Mara konečně začíná chápat jeho život ve válce a před ní. V současné době není Andyho případ stále uzavřen.
Tento lyrický, intimní a místy humorný snímek je filmovou oslavou života veterána trpícího posttraumatickou stresovou poruchou, jehož případ je 8 let po jeho sebevraždě přezkoumáván americkým Oddělením pro záležitosti válečných veteránů. Ivars ‘Andy’ Pelecis byl mužem, který chtěl jít dál. Přestože přežil Vietnam fyzicky, až do své smrti v roce 2002 žil bez toho, aniž by si byl vědom psychické poruchy způsobené válkou. Téměř 30 let se Andy snažil „přežít“ mírové období pomocí alkoholu, sdružení anonymních alkoholiků a více než 10 let strávil na uzavřeném oddělení nemocnice pro válečné veterány. Po jeho smrti byl jeho případ znovuotevřen sociálními pracovníky. Filmařka Mara Pelecis, která je Andyho dcerou, se pokouší odhalit skutečný příběh svého otce. Příběh, který jí zůstával utajen už od dětství. I poté, co ji bylo opakovaně znemožněno o celé věci hovořit s ostatními členy rodiny včetně otce samotného, se autorka stále snaží najít odpověď na otázku, proč byl její otec pravě takový, jaký byl, jak ve Vietnamu tak po něm. Často slýchávala, že ten tatínek, kterého znala, už neexistuje, dokonce dlouho předtím, než zemřel. Mara se proto obrací na ostatní válečné veterány aby se dozvěděla to, co se nikdy nedozvěděla doma. Navštěvuje místa, na nichž její otec čas od času nacházel klid. Takovými místy byly například místní vietnamská restaurace, shromáždění amerických indiánských kmenů nebo každoroční jízda motorkářů klubu Rolling Thunder k památníku ve Washingtonu při příležitosti Dnu válečných veteránů. Díky každému veteránovi, s kterým se seznámí, chápe autorka postupně víc a víc. Tato setkání jí pomáhají znovu prožít chvíle s jejím otcem, i když tentokrát už jen prostřednictvím vůně kávy nebo nedopalků z cigaret. I její rodina se postupně otevře a Andyho sestra Livija konečně promluví o detailech podpisu dokumentů o Andyho umístění do nemocnice pro veterány. Autorčina starší sestra Rita navštívila zabezpečené oddělení nemocnice, na kterém Andy pobýval a na které neměla Mara nikdy přístup, už jako malá. Jejich matka Vija začíná znovu bojovat s byrokracií ve jménu Andyho poté, co je slovo „Vietnam“ vypuštěno z nápisu na jeho hrobě z toho důvodu, že její manžel sloužil ve Vietnamu v letech 1962-1963, tedy ještě před oficiálním začátkem konfliktu. Vija se proto obrací na sociální pracovníky zabývající se válečnými veterány a ti jí nejen pomůžou vyřešit problém s náhrobkem, ale především znovuotevřou Andyho případ. Během jeho projednávání se Vija dokonce obrací na Maru, aby jí pomohla s dokumentací a sběrem důkazů. Při čtení otcových dopisů a deníků z Vietnamu Mara konečně začíná chápat jeho život ve válce a před ní. V současné době není Andyho případ stále uzavřen.
Whirlygig Productions
3440 Montgomerie Ave.
55391-3236 Wayzata, MN
3440 Montgomerie Ave.
55391-3236 Wayzata, MN