Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

If It Happens

Tomkovi je dnes osmnáct. Přesně před dvanácti lety, když mu bylo šest, jsme začali točit náš film. Co se odehrálo během té doby?

Kitty, Kitty

Jsou mezi nimi elegantní dámy a stejně tak chudé důchodkyně. Obtěžkány nákupními taškami, ve dne v noci, bez ohledu na počasí a roční období, navštěvují parky, hřbitovy a odlehlá místa. Jsou to „kočičí mámy,“ některými považovány za podivínky, jinými za anděly. Možná, že tyto ženy, které krmí toulavé kočky, se tak snaží vyplnit prázdná v jejich životech nebo uspokojit své mateřské pudy. Před kamerou filozofují, zpívají staré písně a vyprávějí příběhy o lásce, strachu a promarněných šancích. Jedna z nich se hádá se svým manželem, s kterým nesdílí nic než onu lásku ke kočkám. Všechny mluví o svých miláčcích se zalíbením a náklonností a pro každého z nich mají jméno. Łoziński dokázal vykreslit portrét žen, které našly svůj cíl až na konci života.

Vertigo Rush

Vertigo Rush je technicky extravagantní experiment, který tvoří opakované jízdy kamery. Jednotlivé obrazy zachycují pohyb dopředu a zpět, kyvadlový pohyb zpočátku jemně a posléze prudce zvyšuje optickou iluzi posouvání celého prostoru.

Houslový rytíř

"Oči bílého člověka vidí jinak než já, než my, Romové", řekl na začátku natáčení houslový rytíř Marek Balog a od té doby chtěl mít tento vynikající houslista dokumentární film o své osobě zcela pod svou kontrolou. Den za dnem trpělivě prosazoval svojí vizi "cikánského dokumentu", až nakonec vytěsnil dezorientovaného režiséra projektu zcela na okraj dění. Balog se rozhodl, že filmem vytvoří skutečný, nezkreslený obraz cikánského světa, bez limitů realismu a pravidel věrojatnosti. A tak nakonec i učinil. Spontánně a zcela bez zábran mísí Marek Balog žánry a styly, film překotně klopýtá mimo jakékoliv stezky standardní dokumentaristiky; v ostrých zákrutách se film ledva drží na kolejích elementární srozumitelnosti, aby záhy zmizel divákovi za horizontem úchvatné cikánské imaginace.

Two Highways

Guru leningradského undergroundu Boris Košelochov přišel s plánem vytvořit jedno z největších děl v historii umění: pět tisíc metrů čtverečních velký obraz. Přípravné fáze jeho projektu skončily. Teď už to chce jen najít zeď, která bude dost velká…

Three Men and a Fish Pond

Tři postarší staří mládenci z vesnice zevlují v napůl divoké přírodě, majíc blíž k ptákům a rybníkům než k lidem.

Jan Saudek: V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Celovečerní dokumentární film JAN SAUDEK, s podtitulem „V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu“, vypráví osobitým způsobem syrově pravdivý životní příběh hrdiny i odpadlíka. Podává jej jako velkolepé drama. Drama plné barev vzrušujících obrazů, ale také provokujících myšlenek, iluzí a idejí. Jan Saudek, světově uznávaný fotograf, v zahraničí mnohokrát oceněný a vystavovaný daleko dříve, než ho poznala široká veřejnost v rodné vlasti, vystupuje před kamerou v mnoha rolích. Často je mění, často překvapuje, nejčastěji šokuje. Přesto se ani tento velký stvořitel iluzí zcela neschoval před pronásledujícími třemi kamerami a nemilosrdně odhalujícím okem režiséra. Svým tvůrčím pojetím se dokument nehlásí k tradiční formě tohoto žánru. Snaží se s ní zacházet volně tak, aby dokázal pojmout a interpretovat celou složitost umělcovy osobnosti. Každá ze tří do sebe navzájem propojených obrazových linií vypovídá o jiném světě. Ta barevná je filmová, čistá a „realistická“, vypráví a podává faktické informace. Černobílá se zabývá nitrem samotného autora, a proto mu nikdy nestojí tváří v tvář. A syrově dokumentární kamera přímo z ruky režiséra mapuje intimní chvíle, kam doposud nebylo dovoleno vstoupit žádnému filmaři. Chvíle, kdy Jan Saudek prožívá své intelektuální, citové a sexuální „orgie“. Stejně tak je ale svědectvím o opravdových citech, o štěstí a o samotě génia. Autor a režisér Adolf Zika vychází z dlouholetého přátelství s portrétovaným. Přestože si jej hluboce váží, neomezuje se na pouhé zaznamenávání vyslovovaných pravd kontroverzního mistra fotografie. Spolu s divákem se snaží nahlédnout za umělcovu masku, a to i za cenu bolestivých odhalení – dostat se až na samou dřeň těchto „pravd“. V některých pasážích dokumentu by se možná dalo hovořit o záběrech a scénách, které jsou za hranicí etiky a morálky současné společnosti. Přesto se nejedná o první český pornofilm v kinech, ale o největší love story posledních let. Válka, utrpení, ztráta nejbližších jsou zde v kontrastu ke slepé lásce, vysněné rodině a neuchopitelnému lesku slávy. Chudoba, zatracení a zneuznání v kontrastu k bohatství, pokryteckému obdivu a nebe se dotýkající svobodě v nezastavitelném stárnutí. O tom a mnohém nevysloveném a nevyslovitelném je tento strhující dokument o životě a díle nejslavnějšího žijícího českého fotografa Jana Saudka.

Into the World

Nic nezobrazuje křehkost lidského života lépe než pohled na čerstvě narozené dítě. A tímto také film „Na svět“ začíná, pomalu a tiše, ovšem znepokojivým obrazem – obrazem novorozeněte lapajícím po dechu v inkubátoru. Dítě je za plexisklem, dvojitou hradbou jednotky intenzivní péče gynekologické kliniky ve Vídni. Tématem filmu je právě tato nejniternější komora. Analýza této instituce ukazuje každodenní rutinu a záležitosti největší důležitosti na výpravě napříč sesternami a odděleními matek po porodu, přes recepce, čekárny a vyšetřovny. Režisér Constantin Wulff se vzdává konvencí televizní reportáže a neposkytuje nám jen všestranné portréty žen na sklonku mateřství, záběry typu „co ta či ona postava dělá právě teď“ nebo klasické lidské příběhy, ale volí jiný přístup. Předkládá nám stručné, ale intenzivní epizody.

Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma

Byl hudební génius Václav Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Komu vadí možnost rychlé a účinné léčby nádorových onemocnění? Stane se z nás národ skladníků na evropské křižovatce? A je současná česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu?Režisér J.A. Pitínský zkouší v Národním divadle novou inscenaci slavné opery Bedřicha Smetany Dalibor. Pěvci zpívají za doprovodu klavíru a v civilu nacvičují své pohyby po jevišti. Vedle Pitínského, který jim stále udílí režijní pokyny, se mezi nimi proplétá i Karel Slach s filmovou kamerou a v živelných, bezprostředních obrazech zachycuje zrod celého představení. Své vlastní svérázné paralelní představení Dalibora mezitím inscenuje v prázdném hledišti také filmový režisér Karel Vachek, který sem přivádí své hosty z řad umělců, vědců, intelektuálů i politických aktivistů. Za emotivního působení Smetanovy hudby, které Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v prostorách Národního divadla - místa, které se stalo výrazem mnoha národních tužeb i sebeklamů - příběhy lidí, kteří našli pádný důvod postavit se proti oficiální moci a zákonům v nejrůznějších oblastech života. Ať se jedná o bratry Mašíny, agenta BIS Vladimíra Hučína, anarchistu Jakuba Poláka nebo lékaře praktikující zatím nepovolenou metodu léčby rakoviny - devitalizaci. Ti všichni se symbolicky stávají (především v morálním smyslu) následovníky velkého rebela, rytíře Dalibora. Umělci byli vždy elita, která v Čechách určovala normy. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Selžou-li elity, musí přijít bratři Mašínové. Revoluce roku 1989 byla podle historika Jana Tesaře jen představení pro svět - až skončí představení, můžeme začít kolaborovat, nastane lhostejnost a neúčast. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen. Obě inscenační roviny - operní i dokumentaristická - spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z libreta opery jako by glosovaly dokumentární výpovědi osob. Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií. Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.

Hormonální akvárium

Antikoncepční pilulka – symbol sexuální svobody. Ale jaké jsou důsledky jejího užívání? Jsou lidé skutečné svobodní při rozhodování? Ženy pod vlivem syntetických hormonů, ryby, u nichž dochází ke změnám pohlaví, muži trpící nárustem neplodnosti a vědci hovořící o nových látkách v životním prostředí – endokrinních disruptorech neboli hormonálně aktivních látkách.

 

zobrazeno položek: 481 - 490

vyfiltrovaných položek: 1130

položek v rubrice: 1130

Uvolnit filtry Filtrovat