Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Road to Mecca - The Journey of Muhammad Asad

Na začátku dvacátých let minulého století podniká Žid Leopold Weiss cestu na Střední východ. Poušť ho uhranula a Islám se stal jeho novým spirituálním domovem. Nechal za sebou své židovské kořeny, konvertoval k Islámu a začal si říkat Muhammad Asad. Než se stal jedním z nejvýznamnějších Muslimů 20. století, pracoval jako rádce na královském dvoře v Saudské Arábii, později přeložil Korán, stal se spoluzakladatelem Pákistánu a nakonec velvyslancem Spojených národů. Režisér sleduje jeho mizející stopy, vedoucí z arabské poušti až do epicentra všeho. Nachází muže, který nehledal dobrodružství, ale spíše se chtěl stát prostředníkem mezi Orientem a Západem. Cesta do Mekky využívá příležitosti vypořádat se se stále více aktuální debatou, která v současné době nabývá na významu.

Probes

Společensko politický dokumentární film, který se ze subjektivní pozice ptá po naší roli v dějinách a po podmínkách, za kterých je možné přehlížet a pasivně sledovat vznik diktatur a po léta v nich přežívat. Kde je naše místo a které role na sebe vědomě nebo nevědomě bereme? Film bude sledovat oběti, katy i nezúčastněné pozorovatele The film is a social-political documentary film that raises questions about the roles we play in history and about the conditions that make it possible to overlook the onset of authoritarian regimes and live in them for years. What is our place in history and what roles do we (un)conciously take on ourselves? The film follows the victims, executioners as well as the disinterested observers.

PRL de Luxe

Bláznivý Mike z Krakowa se specializuje na organizování turistických zájezdů, které jsou všechno jen ne obyčejné. Turisty vozí v polorozpadlém Vee Dub autě a dovoluje památkám minulosti – restauraci „Stylowa“, místě, kde kdysi stávala socha Lenina, velkým ocelárnám a typickému dělnickému bytu – aby na své „diváky“ zapůsobily svým kouzlem. Během prohlídky vypráví o radostech lidí v Polsku a o absurdnostech reálného socialismu. Vydrží tak vzpomínka turistů na tento výlet o něco déle?

Profil: Jan Kaplický

Dokumentární portrét českého architekta a zakladatele londýnského studia Future Systems Jana Kaplického. Film je dialogem režiséra a architekta o současnosti, zelených budovách, nerealizovaných snech, či o špatných lavičkách, stejně jako o svobodě, kráse, senzualitě, sexualitě a kreativitě. Dialogem v rodné Praze, o tom, jak se člověk vyvíjí, o chvílích hledání, o odjezdu do Anglie v roce 1968, kde od té doby žije, o telefonní budce, generačních změnách, vlivu každodenních míst a o nerealizovaném pomníku obětem komunismu. Film se chce stát prostorem, ve kterém vždy detail má stejný význam jako velký celek, kde jsou principy architektury spojeny s procesy života. To by měl být náš dokumentární portrét - člověka -profil - architekta Jana Kaplického v roce 1937, 1968, 2004 a v budoucnosti.

Prison of My Own

Čtyřiačtyřicetiletá Susanne není schopna jednat spontánně. Během posledních 25 let byly její myšlenky a činy ovládány psychologickým nátlakem. Poté, co její matka zjistila, že už není schopna se s touto situací nadále vyrovnávat a léky či hospitalizace Susanne nepomáhaly, celá rodina se rozhodla vzít si ji na starosti. Od té doby uplynulo 20 let. Susanne vypráví s podivuhodnou sebeironií a citlivým sebeuvědoměním o své nemoci, jejích příčinách a o tom, zdali má dost odvahy na to se zcela uzdravit.

Rula, Ticho, Čumba Ladislav, doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007

Demonstrace pro a proti americkému radaru. – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 3. ročník (bakalářský film).

Rozpomínání

Jsou Češi šťastní? Co jim chybí? Co je bolí a trápí? O co usilují? Jsou Češi apatičtí nebo touží po osobních i společenských změnách? Jaký je životní pocit současného Pražana, občana hlavního města České republiky? V březnu roku 2006 hledá dokumentární štáb režiséra Ivana Vojnára odpovědi na některé otázky, zaměřené na reflektování především osobních problémů a pocitů. Změnilo se podstatně společenské a politické klima od roku 1989? Servírka v mezinárodním hotelu připravuje stoly ke snídani. Její pocit je, že "od revoluce se toho moc nezměnilo, snad jenom cestování, lidé jsou otrávení, nevědí, koho by měli volit; mám dospívající dceru před studiemi, z toho, co nás čeká, mám docela strach." Jsou výpovědi pravdivé nebo jde o částečnou autostylizaci? Nepřijímají Češi rádi určité role a příslušné masky, které si s oblibou nasazují? V čem je problém? Jak ho odstranit? Film nenabízí řešení, jen sonduje názory dnešních Čechů. Francouzský dokumentarista Jean Rouch říká, že v cinéma vérité nejde o zobrazování pravdy, ale o pravdivost zobrazení. Režisér Ivan Vojnár se nechal inspirovat anketními filmy 60. let: Jean Rouch - Kronika jednoho léta (1961), Chris Marker - Pařížský máj (1962) a filmem morálního neklidu českého režiséra Evalda Schorma - Zrcadlení.

Spřízněni volbou

Březen 1968. Dokument mapuje 14 dní před volbou nového presidenta po odstoupení A. Novotného.

Moravská Hellas

Nevšední pohled na folklór a vše kolem něj od Karla Vachka.

Mister Bubyli

Hrdina filmu přijal zaměstnání učitele ve vesnické škole. Brzy ráno dobíhá na autobus a jede učit z města na vesnici, i když je tam třeba jen jeden žák. Snaží se prosadit v mnoha profesích. Pořád je ve spěchu a pořád na nohou. Snaží se uspět v životě v mnoha věcech a dokázat tak svému otci, že není ztroskotanec, jak si myslí.

 

zobrazeno položek: 531 - 540

vyfiltrovaných položek: 1267

položek v rubrice: 1267

Uvolnit filtry Filtrovat