Venue: Archa Theatre
Date: November 28, 2005
Time: 5pm
More Information available in Czech:
Dovedete si predstavit, ze se novy cesky film Stesti rezisera Bohdana Slamy brzy objevi na internetu v remixovane podobe? Jednotlive sceny poskladaji fanousci trochu jinak, nektere zkrati, jine uplne vypusti, nebo pridaji vlastni hudbu? Uveritelne to snad je, chce se ale dodat, ze za takove upravy by samozvani umelci brzy dostali predvolani k soudu. Jenze pozor. Autorske pravo v poslednich letech prochazi dramatickym vyvojem a na obzoru se rysuje budoucnost, v niz podobne zlepsovaky nebudou vyjimecne.
Debata tydeniku Respekt
28. 11., Divadlo Archa, 17.00
Hoste:
Paula Le Dieu – reditelka Creative Commons Europe,
Jan P. Muchow – hudebnik
Viktor Stoilov – vydavatel (Torst)
Jana Bärova – predsedkyne predstavenstva OSA
Vit Charouz - reditel archivu CT
Ales Cerny – vydavatel (MuteMe)
Moderuje: Jaroslav Pasmik
Pripraveno ve spolupraci s festivalem Alternativa
Clanek Jaroslava Pasmika pro RESPEKT
S Madonnou v posteli a zadarmo
- Zastanci svobodne kultury rozpoutali revoluci v autorskem pravu -
Dovedete si predstavit, ze se novy cesky film Stesti rezisera Bohdana Slamy brzy objevi na internetu v remixovane podobe? Jednotlive sceny poskladaji fanousci trochu jinak, nektere zkrati, jine uplne vypusti, nebo pridaji vlastni hudbu? Uveritelne to snad je, chce se ale dodat, ze za takove upravy by samozvani umelci brzy dostali predvolani k soudu. Jenze pozor. Autorske pravo v poslednich letech prochazi dramatickym vyvojem a na obzoru se rysuje budoucnost, v niz podobne zlepsovaky nebudou vyjimecne.
Vyber si sam
Uvodni priklad nepatril do rise sci-fi: australska reziserka Michaela Ledwidgeova v soucasnosti dokoncuje prvni legalne remixovatelny film v dejinach kinematografie. Jeji snimek Sanctuary (Utociste) totiz neni ozdoben obligatni visackou (c) - Vsechna prava vyhrazena, ale vznika pod ochranou zcela noveho typu licence nazvane Creative Commons. Co to v praxi znamena ? Na rozdil od standardniho postupu, ktery divakovi striktne zakazuje cokoli jineho, nez si koupit listek a shlednout dilo v kine, novy model ochrany autorskych prav tvurcum umoznuje, aby si podminky vymysleli podle sve chuti. Ledwidgeova se napriklad rozhodla, ze krome biografu film zverejni take na internetu. Tam si jej muze kdokoli zdarma stahnout a jakkoli rozsekat ci pretvorit k obrazu svemu. Ovsem ne uz jej dal prodavat - v tomhle pripade si autorka ponechala svrchovanost. Na vysledky prvniho pokusu si musime jeste pockat, da se ale tusit, ze osvobozene dilo zlaka k remixu mnoho mladych lidi s digitalni kamerou a laptopem. A fakt, ze tenhle film financuje Australsky filmovy svaz a podporuje Britska narodni nadace pro vedu, technologii a umeni, svedci o tom, ze nejde jen o undergroundovy experiment. Nove pojeti autorskych prav Creative Commons a rozvoj legalniho sdileni nejruznejsich del na internetu ma na svedomi stejnojmenna americka neziskova organizace (www.creativecommons.org), v jejimz cele stoji propagator svobodne kultury, americky pravnik Lawrence Lessig. Stavajici zakony k ochrane autoru jsou podle nej prilis rigidni: automaticky vylucuji jakykoli inovativni pristup k dilu jeste sedmdesat let po autorove smrti. To je podle Lessiga extrem, ktery je potreba vybalancovat. Jeho negativni dusledky se ukazuji hlavne na internetu: i umelci, kterym svobodnejsi vyuzivani nebo kopirovani jejich del nevadi, maji smulu, protoze vydavatelske firmy tvrde vynucuji klasicky copyright. Tvurci vyuzivani kulturniho dedictvi pak narazi na stejnou barieru: znamy je treba pripad DJ Dangermouse, ktery kongenialne smichal hudbu Beatles s rapperem Jay-Z, ale okamzite mel na krku pravniky Sony Music, tvrde potlacujici sireni alba. Tvurci novych licenci jsou presvedceni, ze soucasne zakony a copyright v digitalnim veku omezuji lidskou tvorivost. "Cilem ovsem neni bojovat s copyrightem, ale doplnit ho," vysvetluje ve sve lonske knize Free Culture Lessig. Jeho princip Creative Commons nabizi svobodne rozhodnuti primo umelcum. Jednoduchy system ikonek, kterymi dilo oznaci, jim umozni vzdat se casti svych autorskych prav, pokud si preji, aby jejich dilo mohlo byt napriklad volne kopirovano pro nekomercni ucely, remixovano nebo treba zdarma reprodukovano v zemich tretiho sveta. Mohou samozrejme zvolit prisnejsi rezim a cokoli z nabidky zakazat - je to na nich. Za zhruba tri roky cinnosti se podarilo Creative Commons (CC) strhnout lavinu. Jejich licence jsou jiz sladeny s pravnimi systemy jednadvaceti zemi a funguji napriklad v Rakousku, Polsku, Bulharsku nebo jiz zminene Australii.
Chybi tomu basa
Tesne po zrodu instituce Creative Commons prorokoval britsky tydenik The Economist, ze nedojde velke obliby u individualnich tvurcu, ale spis mezi "univerzitami a institucemi, ktere venuji svou praci verejnosti". Mel i nemel pravdu. Asi nejvetsim uspechem je zatim adaptace licence britskou BBC, ktera reagovala velmi pruzne a stvorila si Creative Archive. Obcane v Britanii nyni maji po dobu osmnacti mesicu moznost volne pracovat s vybranymi castmi rozhlasoveho a televizniho archivu BBC (celkove je k experimentu uvolneno sto hodin materialu). Mohou si zvuky a nebo filmy nejen bezplatne stahovat, ale take je ruzne menit a "strihat". Predelane veci je dovoleno dal sirit, ale bezplatne. Akce zatim probiha na zkusebni dobu, po ni bude nasledovat hodnoceni prinosu projektu pro verejnost. Ceska televize se zatim na podobny experiment nechysta. "Na internetu nemuzeme ze sveho archivu zverejnit a sdilet vubec nic, protoze by to bylo v rozporu s ceskym autorskym pravem," rika mluvci CT Martin Krafl. Ale zpet k proroctvi Economistu. Ukazuje se, ze licence Creative Commons maji ohlas nejen u velkych instituci, ale take u jednotlivcu, kteri si je pripojuji ke svym dilum a nechavaji je pak volne sirit pres internet. Prikladem je sam Lessig a jeho kniha Free Culture - vysla v nakladatelstvi The Penguin Press, ale zaroven je zdarma k dispozici na internetu. A jsou tady dalsi spisovatele jako Cory Doctorow, jehoz sci-fi Down and Out in the Magic Kingdom se prodalo v kamennych knihkupectvich asi sedesat tisic vytisku, ale elektronickou verzi si zdarma stahlo pres pul milionu ctenaru. V knihach by se dalo pokracovat, daleko vetsi cast individualnich uzivatelu licenci CC vsak tvori muzikanti a mali hudebni vydavatele. Staci se podivat napriklad na adresu www.sonicsquirrell.net, projekt dvou svycarskych mladiku, ktery sdruzuje mnoho malych labelu poskytujicich hudbu zdarma s licencemi CC. Dalsi zajimavy pripad z hudebni sceny se tyka americkeho dua White Stripes, ktere hralo nedavno v Praze. Kapelu tvori pouze kytara, zpev a bici - basa chybi. Kdyz pred nekolika lety vydali White Stripes desku White Blood Cells, nevydrzel tenhle podivny zvuk americky basista Steven McDonald. Vyhledal kytaristu Jacka Whita a navrhl mu, ze jejich album predela k obrazu svemu a vysledek zverejni na internetu pod nazvem Red Blood Cells. White kupodivu souhlasil. McDonald tedy dohral basu a nektere vokaly. V prvnich skladbach se drzel zpatky, nakonec se ale tak odvazal, ze do jedne pisne namastil jako kontrapunkt napriklad basovou linku z Rolling Stones. A vyslouzil si tim dokonce pochvalnou recenzi v New York Times. Lawrence Lessig popisem tohoto pripadu zacina reklamni klip Creative Commons. "Ne kazdy ma to stesti, aby se potkal s Jackem Whitem osobne, preskocil vsechny manazery a vymohl si souhlas. Lepsi bude, kdyz tvurci rovnou sve dilo oznaci jednoduchou znackou, jak to navrhujeme." Volani ma uspech nejen v hudebnim podzemi: loni si je vzal k srdci treba newyorsky rapper Chuck D (frontman Public Enemy), ktery pod znackou CC vydal singl No Meaning No. Duvodem nemusi byt totiz pouze laska k remixu - volne sireni hudebnikum zajistuje sikovne PR, ktere dalsimu prodeji desek nijak neskodi.
Krajco je proti
V Cesku zatim pobocka Creative Commons neexistuje, z cehoz vyplyva, ze licence na nas system zakonu ani nemame adaptovane. Presto je vyuzily jiz dve mala internetova vydavatelstvi, ktera se soustredi na elektronickou hudbu (MuteMe a Surreal Madrid). "Je to spise ze sympatii k myslence nez z nejakeho praktickeho duvodu. Hudbu davame na web stejne zdarma a o zisk nam nejde," tvrdi shodne oba majitele. Autori a interpreti, kteri se pohybuji v hlavnim proudu, zatim o moznosti vydavat pod jinym nez klasickym copyrightem moc nevedi nebo o ni nestoji. "V Cechach je uplne jina situace. Mame maly trh a relativne vysoke naklady. Vydavatelska firma za vas zaplati treba pul milionu za nahravaci studia a reklamu, coz si sam muzete tezko dovolit. Dat desku na web zdarma pak nejde," rika napriklad Richard Krajco ze skupiny Krystof. S jeho argumenty souhlasi i Jaromir Kratochvil, jeden z majitelu brnenskeho nezavisleho vydavatelstvi Indies. Jeho firma sice prodava elektronicke verze nahravek pres internet, ale o poskytnuti celych desek zdarma neuvazuje - kvuli obavam ze ztraty zisku. Vstricneji se k trendu Creative Commons stavi treba majitel knizniho nakladatelstvi Torst Viktor Stoilov. "Ta myslenka se mi zamlouva. Elektronickou verzi vsech knih mame stejne k dispozici a dat ji na web nic nestoji. Urcite by to stalo za to v pripade vyprodanych knih, u nichz se uz nevyplati dotisk. Muzeme tim udelat radost nekterym ctenarum." A jaky ma nazor v uvodu zmineny reziser Bohdan Slama? Tady se ukazuje, ze Lessig vi, co dela, kdyz rika, ze cilem neni tradicni copyright znicit, ale pouze doplnit - nekterym umelcum totiz naprosto vyhovuje. "Coze? Vzdat se nejakych prav? Dovolit remix Stesti? Ani kdyby na me mirili kulometem. Nekdo tak mozna hleda cestu k jakesi pochybne interaktivite, ale ja teda urcite ne. Autorske pravo je potreba naopak peclive chranit."