Synopse
Když začalo Albertovi Meislovi docházet, že jeho otec vstoupil do poslední etapy svého života, rozhodl se navštívit své rodiče a vzít s sebou kameru. Film v dlouhých statických záběrech, které evokují tělesný zážitek objektu svého pozorování, zachycuje nemocného muže upoutaného na lůžko, který nepřetržitě opakuje stále ty stejné věty. Jaké to je, když jste uvězněni ve vlastním těle a vaše mysl se přetvoří v bludiště, které nedovolí vypustit ani tu nejjednodušší větu? Neokázalé filmové zpracování prostého scénáristického konceptu činí snímek ještě drásavějším. Dojetí nad permanentní bezmocí se nijak neubráníme. Syrový dokument cíleně odmítá jakoukoli estetizaci otcovy beznadějné situace a zároveň ukazuje náročnou situaci jeho blízkých, staví nás do role nezávislého pozorovatele sledujícího smutné loučení na prahu smrti.
Fotogalerie
